První pomoc 1. část
Základní vyšetření člověka s úrazem
Základní vyšetření postiženého je soubor neodkladných a vstupních zdravotnických úkonů patřící do základní první pomoci. Cílem základního vyšetření je zjištění rozsahu postižení, stanovení orientační diagnózy postiženého. Do tohoto souboru úkonů patří především: pozorování, kontrola dýchání, kontrola pulsu, poslech a pohmat.
Pozorování
Při pozorování se zaměřujeme na samotné sledování postiženého a toho, jak se v tu danou chvíli chová. Přitom si skutečně důkladně všímáme možných poranění nebo postižení, které jsou pouhým naším okem viditelné (např. tržná rána na hlavě, krvácející rána na ruce, nemožnost se pohybovat, nemožnost hýbat s rukou, apod.), všímáme si případně i projevů v chování postiženého (např. postižený je malátný, je opocený, je neklidný až zmatený, apod.).
Všímáme si také rozsahu a místa projevů postižení (např. je opocený po celém těle, má úzkostný výraz v obličeji, tiskne si rukou břicho, drží si druhou rukou ruku, apod.). Všechny tyto drobné příznaky nám totiž skutečně mohou napomoci k tomu, abychom správně určili, co se postiženému stalo a o jaký akutní stav nebo poranění se jedná. Dalo by se říci, že pozorování nám může ukázat, jaký orgán nebo oblast těla byla postižena a jak můžeme postiženému tím pádem pomoci.
Kontrola dýchání
Při kontrole dýchání se zaměřujeme na samotné zhodnocení stavu dýchání u postiženého a to tak, že sledujeme svým okem zdvihání hrudníku během nádechu postiženého (obr.). Současně také sledujeme, zda-li při dýchání postiženého není slyšet neobvyklých zvuků (např. sípání, chraptění, bublání a pod.). Všímáme si také, zda-li postižený nemusí k tomu, aby se mohl řádně nadechnout, používat břišních svalů (obr.1)! Neopomeneme si všímat toho, jak postižený dýchá, zda-li povrchně nebo hluboce. Kontrola dýchání je skutečně důležitým prvkem, který by neměl být opomíjen. Může nám hodně napomoci k tomu, abychom odhalili u postiženého problémy s dýcháním.
Kontrola pulsu
Při této kontrole se zaměřujeme na zhodnocení stavu srdeční činnosti a to tak, že pomocí pohmatu pulsu především na krční tepně tento stav zhodnotíme. To provádíme tak, že přiložíme ukazovák a prostředník ruky zachránce na krk postiženého zpředu, a to těsně vedle dýchací trubice. V těchto místech je nejlépe cítit puls a jeho údery. Při jeho hmatání si dokonale všímáme především rychlosti pulsu (tzn. počet úderů jdoucích po sobě), dále se zaměřujeme na jeho hmatatelnost a sílu pulsu, to znamená sílu úderu: rychlý a málo hmatný a slabý, normální a dobře hmatný a silný, nehmatný a bez pulsu apod. (obr.). Tyto markanty nám tak skutečně mohou významně napomoci ke stanovení a zhodnocení srdeční činnosti a její stability!
Poslech
Nebo také nepřímo řečeno odběr anamnézy nám napoví nejvíce. Je jedním z těch nejdůležitějších komponentů vyšetření, při kterém máme možnost zjistit poměrně důležité údaje, které nám mohou napomoci ke stanovení, který orgán nebo část těla je postižena, čímž nepřímo podle zjištěných údajů můžeme následně poskytnout první pomoc. Proto se vždy při poslechu pečlivě postiženého ptáme především na to, jak se mu příhoda stala, co jejímu vzniku předcházelo (např. bolesti a poté kolaps, nevolnost se zvracením, mžitky před očima a pak kolaps k zemi,apod.), ptáme se i na to, zda-li trpěl během příhody nevolností, zvracením, točením hlavy, hučením v uších, pocitem necitlivosti v rukou, apod. Také se zeptáme, jestli už v minulosti měl postižený podobné potíže a příhody. Vždy si výsledek a sdělení postiženého zapíšeme, abychom jej pak mohli snadno zhodnotit podle příznaků jednotlivých akutních stavů – úrazů, a tím abychom dosáhli zjištění o jaký akutní stav – úraz se jedná, a tím de facto mohli odpovídajícím způsobem poskytnout první pomoc.
Pohmat
Používáme jej ke zjištění následků postižení po úrazech, při bolestech břicha, při bolestech hrudníku, apod. Všímáme si přitom výchylek na tělesných partiích, postižených např. úrazem. Zkrátka pátráme po výchylkách ve tvaru končetiny, které nás mohou upozornit na možnou zlomeninu, pátráme a vyšetříme i bolestivá místa, zvláště ta místa, kde postižený udává bolesti a potíže (např. bolest břicha). Při tomto vyšetření si všímáme především těchto významných markantů, které nám skutečně významně napoví o závažnosti akutního stavu – úrazu: citlivost na pohmat, tuhost a prohmatnost. Při pohmatu postupujeme vždy šetrně a pokud je to jen trochu možné, snažíme se pohmatem nezpůsobovat výrazné bolesti pro postiženého. Vše, co jsme zjistili, si důkladně poznamenáme a předáme svoje nálezy lékaři, kterému postiženého předáváme do další péče. Tyto naše poznámky jsou velice důležité a mohou zdravotníkům napomoci ke stanovení diagnózy a tím i k léčbě.
Úpal a úžeh
Úpal je akutní stav mnohdy natolik závažný, že vyžaduje bezodkladnou první pomoc. Tento stav vzniká následkem pobytu v horkém silně nevětraném prostředí, kdy tímto mechanismem dochází k celkovému přehřátí organismu. Naproti tomu úžeh je stav, vznikající přímým působením slunečních paprsků na nepokrytou hlavu, a tím dochází k přehřátí mozkových obalů a jejich překrvení.Obecně by se dalo říci, že úpal i úžeh jsou akutními stavy vznikajícími z horka jako takzvaná celková tepelná poškození a k jejich vzniku dochází povětšinou v horkých letních měsících.
Příznaky úpalu a úžehu
Postižený má červené zbarvení kůže v důsledku zvýšeného prokrvení podkoží, horečka (i 40 stupňů Celsia), je malátný a unavený, mohou se objevit i poruchy vědomí až bezvědomí, zrychlené a povrchní dýchání, zrychlení pulsu, pocení a možnosti poruchy zraku, případně zvracení.
První pomoc
Je-li to možné, okamžitě postiženého odvedeme z horkého prostředí, a to nejlépe do chladnější místnosti, podáváme vlažné zábaly (nebo sprchu), pomocí prostěradel můžeme provádět aktivní chlazení postiženého. Pokud je postižený při plném vědomí, můžeme mu podávat i tekutiny, především pak minerální vody, a to například 1 litr těchto typů tekutin. Pokud má postižený horečku, může se mu podat 1 tableta Paralenu (u dětí: 125 mg čípek Panadol Baby). Pokud se zdravotní stav postiženého nezlepšuje ani po uplynutí 1–2 hodin, přivoláme lékařskou pohotovostní službu. Je-li postižený v bezvědomí, pak je nezbytné uložit ho do stabilizované polohy. Došlo-li u postiženého k zástavě dechu provádíme umělé dýchání, došlo-li k zástavě srdeční činnosti okamžitě provádíme resuscitaci. V takovýchto závažných případech vždy trvale sledujeme životní funkce a přivoláme neprodleně Záchrannou službu a do jejího příjezdu poskytujeme první pomoc.
Dehydratace
Dehydratace je akutním stavem bezprostředně vyžadující naši pomoc. Tento stav vzniká následkem sníženého nebo zcela nevhodného příjmu tekutin a často se tento stav vyvíjí již po delší dobu. Nikdy nevzniká dehydratace coby náhlý akutní stav, ale je vždy obrazem skutečně dlouhodobého špatného pitného režimu. My se s ním můžeme setkat jako s náhle vzniklým stavem se všemi jeho průvodními příznaky.
Příznaky dehydratace
Suché sliznice, a to především dásně a jazyk (pokud postižený vyplázne jazyk, je možné si toho povšimnout), suchá, silně vlhká kůže po celém těle, pocit žízně. Je pozorovatelná celková nevolnost a případně i svalová slabost, v některých případech se může objevit i zvýšená teplota. V těch nejzávažnějších případech se může objevit i bezvědomí.
První pomoc
Základem je orální doplnění tekutin, a proto se snažíme podat postiženému skutečně dostatek tekutin obsahující především minerální látky (např. minerální vody) + společně se stejným množstvím neiontových tekutin, např. studeného čaje. Pokud je stav postiženého závažným a je už viditelné celkové zhoršení stavu, pak neprodleně přivoláme Lékařskou pohotovostní službu. Je třeba si uvědomit, že dehydratace a zvláště její závažné formy mohou skončit i smrtí, proto důkladně dbáme na varovné příznaky a při jejich nástupu voláme Záchrannou službu. Do příjezdu lékaře poskytujeme první pomoc.
Otravy
Otravy jsou dalším ze závažných akutních stavů, které ve svém důsledku dokáží poškodit zdraví a mnohdy ohrozit život postiženého. S otravami (intoxikace) se můžeme setkat jak v domácnostech, tak i v zaměstnání, případně v rámci úmyslných sebevražedných pokusů. Otravy tak ve své podstatě skutečně mohou být vyvolány celou řadou příčin a mohou je vyvolat mnohé toxické látky, léčiva nebo kombinace obou jmenovaných skupin.
Je třeba si uvědomit, že s otravami se můžeme například v chemickém a automobilovém průmyslu, ve fabrikách, v zemědělství a v dalších zaměstnáních. Nejčastěji se lze setkat s otravami z potravin (špatně opracované potraviny), z hub – zvláště muchomůrkou, otrav z nadměrného požití alkoholu, případně v rámci sebevražedných pokusů (spolykání léků) nebo jiných toxických látek, apod. Tato kapitola bude tudíž probrána z obecného pohledu a bude se vztahovat k nejčastějším typům otrav.
Příznaky otravy houbami
Zvracení (někdy lze ve zvratcích pozorovat zbytky stravy a hub), jinak se objevují bolesti břicha, průjmy, poruchy vidění, nadměrné slzení a slinění, snížená tepová frekvence.
CO2
Zčervenání po obličeji a těle, silné bolesti hlavy, závratě a zvracení, objevují se poruchy zraku, poruchy dechu až s přechodem do náhlého bezvědomí.
Léky
Vedle postiženého mohou být nalezeny zbytky obalů od léků, případně nám může postižený, je-li při vědomí sdělit, co užil a v jakém množství, jinak lze pozorovat obecné příznaky: nevolnost, změny v hodnotách a kvalitě a rychlosti pulsu, zornice mohou být široké, apod.
Alkoholem
Hloubka otravy závisí na koncentraci požitého alkoholu, ale obecně se objevují příznaky: poruchy rovnováhy a koordinace pohybů, snížení pozornosti a smyslů, zmatenost a postupný úpadek do bezvědomí.
První pomoc u otrav houbami
Vyvolat zvracení, pokud je postižený při plném vědomí, a to co nejdříve od požití hub, kontrola stavu dechu a srdeční činnosti – kontrola pulsu, vždy co nejdříve přivolat Záchrannou službu a zajistit zvratky pro další zkoumání v nemocnici.
CO2
Okamžité vyvedení postiženého na čerstvý vzduch, kontrola stavu dýchání a srdeční činnosti – kontrola dýchání a pulsu, je-li přítomna porucha dechu, okamžitě zahajte umělé dýchání, došlo-li k zástavě srdeční činnosti je nutné ihned a neprodleně zahájit resuscitaci.
Léky
Je-li postižený při plném vědomí, tak je vhodné okamžitě vyvolat zvracení, po vyzvracení mu podáme asi 1 litru vody se 4–8 tabletami živočišného uhlí (název: Carbo medicinalis), kontrolujeme stav dýchání a také srdeční činnosti, následně pak přivoláme Záchrannou službu a do jejího příjezdu vyčkáme u postiženého.
Alkoholem
Kontrola dechu a srdeční činnosti, je-li postižený v bezvědomí, uložíme ho do stabilizované polohy, přivoláme vždy neprodleně Záchrannou službu a do jejího příjezdu kontrolujeme stav postiženého a poskytujeme odpovídající první pomoc.
Poranění horní končetiny
Poranění horní končetiny je poměrně časté zranění nebo-li řečeno akutní stav, který ve své podstatě nemůže bezprostředně ohrožovat život postiženého. Nejčastěji se lze ve většině případů poranění horní končetiny setkat spíše s pohmožděním, než-li skutečnou zlomeninou. Nicméně vždy vše závisí na způsobu, jak k úrazu došlo (mechanismus úrazu) a síle, jaká byla vyvinuta na postiženou končetinu. Podle toho dojde i ke zranění a závažnosti poranění.
Příznaky poranění horní končetiny
Bolestivost na pohmat a při pohybu s končetinou, otok a případně i podlitina v místě poranění, případně deformace končetiny (pokud došlo k zlomenině) – případně vyčnívající část kosti procházející navenek přes kůži (otevřená zlomenina).
První pomoc
Postiženého ošetřujeme vždy v poloze vpolosedě, dbáme na to abychom mu svým počínáním nezpůsobovali zbytečné bolesti, pokud došlo ke zlomenině končetiny a vyčnívá úlomek kosti navenek (otevřená zlomenina) – pak místo kryjeme sterilním krytím, poté vždy postiženou končetinu znehybníme pomocí dlahy, kterou přiložíme přes místo, které postižený udává jako bolestivé. Nemáme-li k dispozici dlahy, pak je možno použít v nouzi trojcípý šátek, do kterého postiženou končetinu zavěsíme. Přivoláme lékařskou pohotovostní službu a postiženého předáme do péče lékaře.
Poranění dolní končetiny
Poranění dolní končetiny je poměrně časté zranění nebo-li řečeno akutní stav, který ve své podstatě může bezprostředně ohrožovat život postiženého velkou krevní ztrátou. Nejčastěji se lze ve většině případů poranění dolní končetiny setkat spíše s pohmožděním, než-li skutečnou zlomeninou. Nicméně vždy vše závisí na způsobu, jak k úrazu došlo (mechanismus úrazu) a síle, jaká byla vyvinuta na postiženou končetinu. Podle toho dojde i ke zranění a závažnosti poranění.
Příznaky poranění dolní končetiny
Bolestivost na pohmat a při pohybu s končetinou, otok a případně i podlitina v místě poranění, případně deformace končetiny (pokud došlo k zlomenině) – případně vyčnívající část kosti procházející navenek přes kůži ( otevřená zlomenina).
První pomoc
Poranění hlavy Poranění hlavy je velice závažný stav, který ve své podstatě skutečně může bezprostředně ohrožovat život postiženého. Tento stav je způsoben poraněním v oblasti hlavy a může skýtat mnohá skrytá zranění a rizika. Nejčastěji se lze setkat s tímto stavem při sportu, turistice, v zaměstnání a v dopravě (při dopravních nehodách). Je třeba si uvědomit, že hlava je cílový orgán těla, řídící, a tudíž zranění v této oblasti mohou být pro život velice nebezpečným. Nejčastěji se lze setkat v rámci úrazů se zraněním hlavy spjatých s bezvědomím, ať už na základě otřesu mozku (komoce mozku) nebo jeho zhmoždění (kontuze mozku). Tato kapitola bude tudíž probrána z obecného pohledu, s nabídnutím univerzálních postupů první pomoci při zranění hlavy. Příznaky poranění hlavy Bolest v místě zranění, případné krvácení, např. z nosu nebo z jiných ran na hlavě nebo pozorovatelný hematom. Dále se nejčastěji objevuje porucha paměti na úraz, nevolnost a bolest hlavy, případně i zvracení, mohlo být přítomné krátkodobé bezvědomí krátce po úraze. U závažnějších poranění mozku (kontuze) se lze setkat s těmito příznaky: hluboké bezvědomí (nereaguje ani na bolestivý podnět – např. štípnutí), poruchy dechu a změny v srdeční činnosti – změny v kvalitě a rychlosti pulsu, krvácení z ucha, porucha hybnosti těla a končetin, apod. První pomoc Postiženého vždy trvale sledujeme, zvláště dýchání a srdeční činnost. Ošetříme všechna okem viditelná zranění a rány sterilně zakryjeme. S postiženým vždy co nejméně hýbeme proto, abychom mu nezpůsobili další možná zranění! Vždy neprodleně přivoláme Záchrannou službu a vyčkáme na místě události do jejího příjezdu, stále sledujeme životní funkce a dýchání. Při jejich poruše okamžitě zahajujeme potřebná opatření! Poranění hrudníku Poranění hrudníku je velice závažný stav, který může kdykoliv zhoršit zdravotní stav postiženého, případně vést k jeho smrti. S tímto stavem se lze setkat jak v dopravě - při dopravních nehodách, tak i v rámci sportu nebo dokonce v poslední době i při rvačkách a bitkách. V převážné většině zranění hrudníku se jedná o skrytá nitrohrudní poranění, jejichž závažnost je různá. Nejčastěji se lze setkat se zraněním hrudníku, kde dojde vlivem úrazu k otevřené ráně na hrudníku s nasáváním vzduchu do nitrohrudního prostoru (pneumothorax) nebo se může jednat o zlomeniny žeber a další kostí hrudníku. Příznaky zranění hrudníku Nejčastěji lze pozorovat bolesti v místě poranění a případně i otok nebo hematom, bolest při dýchání – především při nádechu, krvácející rána na hrudníku. Pokud se jedná o pneumothorax, pak lze navíc nalézt tyto příznaky: dušnost a nemožnost dýchat, bledost a nafialovělé zbarvení dásní a rtů (cyanóza), neklid. První pomoc pneumotorax Ránu okamžitě zakryjeme jakýmkoliv kusem igelitu tak, že jej přiložíme na ránu a jeho konce olepíme leukoplastí ze všech čtyřech stran, postiženého následně uložíme do polohy vpolosedě a stále kontrolujeme dýchání a srdeční činnost, následně okamžitě přivoláme Záchrannou službu a do jejího příjezdu sledujeme postiženého a poskytujeme mu nezbytnou první pomoc, podle jeho stavu. Ostatní zranění hrudníku Postiženého ukládáme do polohy vpolosedě, všechny bodné nebo jiné rány ošetříme sterilním krytím – např. gázou, pokud je v hrudníku zabodnut jakýkoliv cizí předmět (např. nůž) – nikdy tento předmět neodstraňujeme z rány! Vždy kontrolujeme stav postiženého – především dýchání a srdeční činnost a neprodleně přivoláme Záchrannou službu. Do jejího příjezdu vyčkáme na místě a sledujeme stav postiženého. Poranění zad Poranění zad je méně závažný stav, který ve své podstatě málokdy může postiženého přímo na místě události ohrožovat na životě, nicméně může vyústit v trvalé poškození zdraví a imobilitu. V převážné většině úrazů zad se jedná o poranění páteře, k nimž dochází povětšinou při úrazech v dopravě a sportu, turistice, kempingu, bojových sportech, ale také v zaměstnání (pády z výšky, zdvižení těžkých břemen, apod.). Poranění páteře je velice zvláštní skupinou velice skrytých poranění s nespecifickými příznaky, a proto může být snadno přehlédnuto. Při poranění zad se lze setkat především s poraněním páteře a míchy. Příznaky poranění zad (páteře) Nejčastěji se objevuje bolest v zádech při jakémkoliv pohybu, otok a případně i podlitina v místě poranění, necitlivost nebo brnění v nohou případně rukou – podle toho, v jaké části (místě) je páteř poraněna, ochablost svalstva na končetinách, apod. Jedná se zkrátka o nespecifické příznaky, a proto na poranění páteře pomýšlíme vždy při pádech z výšky více jak 3 metrů, při dopravních nehodách a sportu. První pomoc S postiženým co nejméně hýbeme a ponecháme jej v poloze v níž jsme jej nalezli. Vyžaduje-li však situace přemístění zraněného, pak postiženého opatrně přemístíme a poté uložíme opatrně do polohy vleže naznak, a to nejlépe na rovnou podložku (i na holou zem). Všechna poranění – například rány sterilně zakryjeme krytím (gázou), sledujeme životní funkce a stav dýchání. Pokud by postižený začal zvracet, obrátíme jej za pomoci dalších osob a přidržování hlavy opatrně a dočasně na bok (pozor: nikoliv do stabilizované polohy!) a to tak, aby zvratky volně odtekly a nemohly být vechnuty – nesmíme s ním však během tohoto úkonu rotovat, vždy je nutné co nejméně namáhat páteř možným pohybem! Přivoláme Záchrannou službu a do jejího příjezdu sledujeme srdeční činnost a stav dýchání, při jejich poruše poskytujeme odpovídající první pomoc. Poranění břicha Poranění břicha je skutečně vysoce závažný akutní stav, který ve své podstatě může ohrožovat život postiženého. Nejčastěji se lze ve většině případů setkat s tupými poraněními (neotevřená a nekrvácející zranění) břicha, která vznikají nejčastěji následkem úderu na krajinu břišní. Dále se můžeme také velmi často setkat s pronikajícími úrazy břicha, kdy došlo k poranění břišní stěny a dutiny břišní a orgánů nožem, apod. (například následkem rvaček). Dalo by se také říci, že s úrazy břicha se lze setkat při rvačkách, bitkách, dopravních nehodách, zaměstnání, sportu a dalších činnostech, kdy vyžadují skutečně nezbytnou první pomoc pro jejich závažnost. V mnoha případech zranění břicha dochází i k poranění vnitřně uložených orgánů, což s sebou nese riziko dalších komplikací a nitrobřišního krvácení. Příznaky poranění břicha Bolest v oblasti břicha, povětšinou po celém jeho úseku, případně je také pouhým okem zachránce viditelné pohmoždění a hematom v oblasti poranění, na pohmat je břicho velice citlivé a může být tuhé – je povětšinou neprohmatné pro výraznou bolestivost. Pokud došlo k poranění břicha vlivem napadení cizí osobou, může se jednat o pronikající poranění (v ráně může být nůž, apod.) a takovéto zranění je vždy záludné. První pomoc Postiženého uložíme do polohy vleže na boku s pokrčením dolních končetin v kolenou, zakryjeme pečlivě všechna zevní zranění na břiše sterilním krytím – gázou, pokud je v ráně cizí předmět (např.nůž nebo sklo, apod.) nikdy ho nevyndáváme z rány, pouze ho obložíme sterilním krytím a zajistíme proti jeho pohybu. Poté je nezbytné sledovat stav postiženého, především srdeční činnost – puls a dýchání, při jejich poruše poskytujeme nezbytnou první pomoc, neprodleně přivoláme Záchrannou službu a do jejího příjezdu provádíme první pomoc a sledujeme stav postiženého. Popáleniny a opaření Popáleniny a opaření jsou velice závažným akutním stavem, pokud vzniknou na velké ploše těla. Pokud vzniknou na malé ploše, nejsou ohrožující. S tímto typem zraněním se lze setkat v zaměstnání, v domácnosti, sportu, ale i v automobilismu. Tento úraz vzniká přímým působení tepla (žhavé předměty, oheň, žhavý olej, apod.) na kůži organismu člověka a způsobující tepelné poškození kůže a podkožní soustavy organismu. Příznaky popálení a opaření Zčervenání až dokonce tvorba puchýřů, pokud je popálení na větší ploše těla lze pozorovat poškození podkoží a zuhelnatění, stejně tak pokud je popálení způsobeno ohněm je viditelné ohoření kůže do větší hloubky. První pomoc Okamžité zamezení dalšímu působení škodlivého tepla – vyvolavatele popálení nebo opaření na organismus postiženého (uhašení ohně). Je-li popálení na malé ploše povrchu těla (ruka nebo noha) je vhodné okamžité chlazení postiženého místa studenou vodou a poté překrytí místa popálení sterilním krytím – gázou. Pokud došlo k popálení na větším povrchu těla, např. na zádech a nohou (např. při po požárech automobilu), pak je nutné postiženého okamžitě zabalit do prostěradla nebo jiné pokrývky a následně polít vodou, a tím celkově chladit – tak bojovat proti šokovému stavu. Vždy při těchto závažných popáleninách voláme urychleně Záchrannou službu, ale vždy až po provedení první pomoci. Tepenné a jiné silné krvácení Tepenné a jiné silné krvácení je velice závažný stav, který však ve své podstatě bezprostředně ohrožuje život postiženého. Tento stav je způsoben krvácením z velkých cév, především pak z tepen, a to nejčastěji vlivem úrazů. Nejvíce se lze s tímto typem úrazového akutního stavu setkat při pracovní činnosti na zahradě, v lesnickém průmyslu, sportu, ale i při turistice a nezřídka i v dopravě. K poranění tepen dochází například při práci s cirkulárkou, kdy hrozí úrazová amputace končetiny. Dále se lze s tepenným krvácením a jiným silným krvácením setkat i při úmyslných pokusech o sebevraždu, při pokusech “přeříznout si žílu“, apod. Zkrátka se jedná o úrazový stav, který bezprostředně ohrožuje život postiženého a nebude-li včas rozpoznán a okamžitě léčen, může skončit smrtí postiženého ve velmi krátké době (řádově minut). Při tomto akutním stavu tak dochází vlivem vzniklého a pokračujícího krvácení k velkým a prudkým ztrátám krve. Dochází tak ve své podstatě k rychle vznikajícímu hemoragickému šoku, což je šokový stav vzniklý na základě masivního krvácení, který pokud nebude rychle zvrácen, může vyústit v úmrtí postiženého ve velmi krátké době. Jediným účinným způsobem, jak zabránit šokovému stavu, je tedy okamžitá a pohotová zástava krvácení a následně provedené výkony, které zabrání rozvoji šokového stavu a nebo jej výrazně zmírní. K tomu napomůže jen včasná první pomoc přímo na místě události přítomnými lidmi, tedy řečeno „svědky akutního stavu“. Bez jejich pomoci jednoznačně hrozí postiženému smrt na hemoragický šok. Příznaky tepenného a jiného silného krvácení Jako jediným jasným příznakem je silné krvácení z místa rány, místo je silně prosáklé krví. Krev, která z rány silně vytéká a nebo dokonce stříká (krev vytékající z tepny je světle červené barvy). Pokud jsme tedy svědky takovéhoto silného krvácení je nezbytné okamžitě jednat a bezodkladně poskytnout pomoc. Zde už jde o čas, který rozhoduje o přežití. Uvědomme si, že pokud by toto krvácení pokračovalo, hrozí vykrvácení postiženého ve velmi krátké době. První pomoc Pozor: Nikdy nezaškrcujeme pomocí škrtícího obvazu při krvácení z krční tepny – tedy na krku. Při tomto krvácení vždy provádíme stlačení krvácejícího místa přímo svými prsty, které vtlačíme do místa krvácení a stále držíme do příjezdu posádky Záchranné služby. Další úkony Vždy k postiženému přivoláme Zdravotnickou záchrannou službu a do jejího příjezdu vždy vyčkáme u postiženého. Rozhodně však postiženého neopouštíme dříve, než-li na místo přijede posádka Záchranné služby, která si jej převezme do své péče. Bezvědomí Bezvědomí je velice závažný stav, který však ve své podstatě bezprostředně ohrožuje život postiženého. Tento stav je způsoben mnoha příčinami, mezi nimiž nechybí například otravy, předávkování léky, cévní mozkové příhody, nízká hladina cukru v organismu u diabetiků (hypoglykémie), kolapsy z oběhových příčin např. vzniklé z poruchy srdečního rytmu (arytmie), úrazy hlavy a řada dalších. Jedná o stav, který bezprostředně ohrožuje život postiženého a nebude-li včas rozpoznán a okamžitě léčen, může skončit smrtí postiženého, a to vlivem udušení ze zapadlého kořene jazyka, neboť v bezvědomí dochází k útlumu obranných reflexů v dutině úst a dochází tak k zapadání tohoto kořene jazyka a tím i k omezení průchodnosti dýchacích cest. Příznaky bezvědomí Chybí jakákoliv reakce postiženého na velmi hlasité oslovení či případně na silné zatřesení za jeho ramena. Dalším příznakem je, že postižený nereaguje ani na bolestivé stimuly, například štípnutí prsty do ušního lalůčku nebo ruky apod. První pomoc Jako vhodná poloha se nabízí takzvaná stabilizovaná poloha, do níž postiženého vždy při bezvědomí ukládáme. Do této polohy uložíme postiženého tak, jak vidíte na obrázku. V praxi se tento úkon provádí tak, že postiženého otočíme na levý bok a pod jeho pravou dolní končetinu podsuneme levou, kterou však ohneme v koleni a pravou ruku podsuneme pod hlavu. Levou ruku podsuneme pod postiženým – pod jeho levým bokem a umístíme ji za záda. Také provedeme i důkladný záklon hlavy a široké otevření ústní dutiny, dále pak pravidelně kontrolujeme puls a provádíme kontrolu zdvihání hrudníku – kontrolu dýchání. Vždy se snažíme zabránit prochladnutí postiženého. Přikryjeme jej přikrývkou nebo dekou. Vždy k postiženému přivoláme Zdravotnickou záchrannou službu a do jejího příjezdu vždy i vyčkáme u postiženého. Rozhodně však postiženého neopouštíme dříve, než-li na místo přijede posádka Záchranné služby, která si postiženého převezme do své péče. Dušení cizím předmětem Dušení je velice závažný a život bezprostředně ohrožující stav, vzniklý vlivem vdechnutí cizího předmětu, například knedlíku, sousta potravy, apod. Tato příhoda se nazývá FBAO – foreign body airways obstruction, čili obstrukce dýchacích cest cizím předmětem. Dochází tak v podstatě na základě vdechnutí tohoto cizího předmětu k zamezení přívodu kyslíku do plic a přímo řečeno k akutnímu dušení. Vlivem tohoto stavu tak dochází ve velmi krátké době, řádově pár minut k zástavě dýchání a následně i zástavě srdeční činnosti. Pokud není tento stav okamžitě zavčasu zvrácen a překážka bránící v dýchání není odstraněna, dojde k selhání životně důležitých funkcí (zástavě dechu spojené se selháním srdeční činnosti). Příznaky dušení Ihned po vdechnutí cizího předmětu slyšitelné hlasité sípání kombinované s chrčením, případně i kašlem, postižený nemůže mluvit a často se drží za krk. Vzápětí s trvající obstrukcí se objevuje nafialovělé zbarvení dásní a rtů (cyanóza), stav se velmi rychle zhoršuje a následně dochází k pozvolné ztrátě vědomí. První pomoc Vyzveme postiženého, aby se pokusil okamžitě usilovně kašlat a byl přitom v předklonu. Během tohoto kašle může zachránce rozevřenou dlaní své ruky silněji a rázněji udeřit postiženého několikrát mezi lopatky. Pokud výše uvedené postupy nepomohou, okamžitě provedeme Heimlichův manévr, což je výkon, pomocí něhož je možné vypudit cizí předmět z dýchacích cest. Provádí se tak, že pokud postižený stojí, stoupneme si za něho a požádáme jej, aby se mírně předklonil. Poté oběma svýma rukama obejmeme jeho nadbřišek (oblast mezi pupkem a hrudní kostí) a na jedné své ruce vytvoříme pěst, druhou rukou poté uchopíme tuto sevřenou ruku v pěst a silně škubneme těmito sevřenýma rukama směrem k sobě, čímž vytvoříme prudké stlačení nadbřišku u postiženého. Tím vytvoříme dostatečně silný tlak v dýchacích cestách, pomocí něhož se může překážka uvolnit. Tento úkon několikrát opakujeme, ne však více jak 5×! Pokud ani tento úkon nepomůže, pak neprodleně postupujeme jako v případě zástavy oběhu a provádíme komprese hrudní kosti. Okamžitě přivoláme Záchrannou službu a do jejich příjezdu pokračujeme. Pozor: Heimlichův manévr lze použít i u dětí, ne však u dětí mladších 1 roku. Zpravidla je možné jej použít s úspěchem u dětí starších více jak 5 let. Vždy však dáme nejprve přednost úderům mezi lopatky a pokud ani toto nepomůže, pak je možné se pokusit o uvolnění pomocí tohoto manévru. Tento manévr však nepoužíváme u těhotných a silně obézních osob. Po použití Heimlichova manévru je vždy nezbytné postiženého hospitalizovat za účelem dalších vyšetření a vyloučení možných zranění břicha! Zástava dechu Zástava dechu je skutečně velice závažný a život bezprostředně ohrožující stav, vzniklý vlivem mnoha příčin. Nejčastěji se lze s tímto stavem setkat u otrav například CO2 nebo předávkování léky, také u mozkových příhod, po utonutí, apod. Vlivem tohoto stavu tak dochází ve velmi krátké době, řádově několika minut k zástavě srdeční činnosti. Pokud není tento stav okamžitě zavčasu zvrácen a není chybějící dýchání obnoveno pomocí umělého dýchání, dojde k selhání životně důležitých funkcí (selháním srdeční činnosti) vlivem dušení. Příznaky zástavy dechu Je hmatný puls na krční tepně a není cítit proudění vzduchu ani není viditelné zvedání hrudníku, asi do jedné až dvou minut je pouhým okem zachránce viditelné nafialovělé zbarvení dásní a rtů (cyanóza). První pomoc Následně zahájíme umělé dýchání a to tak, že se zachránce zhluboka nadechne, poté palcem a ukazovákem své ruky stiskne nosní křídla ( nos ) postiženého, poté přitiskne svá rozevřená ústa k ústům postiženého a zhluboka do nich vdechne. Zachránce tento postup stále opakuje a to přibližně touto rychlostí: 1 vdech do úst postiženého po každých přibližně 4 sekundách ( obrázek: nádech 7 výdech 8 ). U dětí se vdechuje jen polovina objemu plic – to znamená pouze poloviční objem plic při hlubokého nádechu zachránce a to přibližně každou uplynulou 1,5 sekundu. Okamžitě pověříme někoho, aby přivolal Záchrannou službu a do jejího příjezdu pokračujeme v umělém dýchání Pokud máme k dispozici pomůcky pro umělé dýchání, například resuscitační roušku, můžeme ji s úspěchem použít. Pomůže nám při ochraně před infekcí. Nejlepší je však použití masky pro umělé dýchání, která se dá pořídit velmi levně, v řádech několika korun. Je možno po drobném zácviku použít i ruční dýchací vak (ambuvak), což je nejideálnější volbou. Zástava srdeční činnosti Zástava srdeční činnosti je nejzávažnější a život bezprostředně ohrožující stav, vzniklý vlivem mnoha příčin. Nejčastěji se lze s tímto stavem setkat například při předávkování léky, také u mozkových příhod, dále pak při náhle vzniklých kolapsových stavech vzniklých na podkladě závažných poruch srdečního rytmu (zhoubné komorové arytmie – „chvění srdečních komor“), po úrazech hrudníku, apod. Vlivem tohoto stavu tak dochází ve velmi krátké době, řádově několika málo minut, k biologické (nezvratné) smrti. Pokud není tento stav okamžitě zavčasu zvrácen a není chybějící srdeční činnost znovu obnovena pomocí umělého dýchání kombinovaného s nepřímou srdeční masáží, dojde k nezvratné smrti postiženého. Stav je skutečně nad míru naléhavým a vyžaduje okamžitou a neprodlenou první pomoc v podobě zahájené resuscitace lidmi, kteří se v danou chvíli pohybují v okolí postiženého. Bez jejich rychlého a cíleného jednání dojde k jisté smrti postiženého ve velmi krátké době! Příznaky zástavy srdeční činnosti Není ani viditelné zvedání hrudníku a dále chybějí projevy „života“, mezi které řadíme pohyb a jakoukoliv reakci postiženého na zatřesení za jeho ramena. Navíc není hmatný puls na krční tepně. Pozor: Někdy, pokud vznikne zástava srdce náhle a pod vlivem zhoubných arytmií (chvění srdečních komor), současně s tím dojde v tom okamžiku i k náhlému zhroucení postiženého k zemi a poté často dochází po dobu asi 2 minut po této zástavě k trvání lapavých dechů ( „gasping“ ). Často se tak stává, že tyto lapavé dechy mohou zachránci snadno zaměnit za účinné dýchání. „Lapavé dechy“ se mohou často projevit – a také naopak zpočátku typicky projevují – jako běžné nádechy, ovšem s jinou dynamikou nádechu a výdechu a v nápadně dlouhých intervalech. Jsou vyvolány náhlým přerušením dodávky kyslíku do mozku a nejsou projevem funkční činnosti srdce! První pomoc Následuje zběžné vyčištění ústní dutiny (případně i vyjmutí zubních protéz) a současně s tím pověříme někoho z okolostojících osob nebo svědků o přivolání Záchranné služby s tím, že tato osoba sdělí dispečerovi, že zahajujeme. Dále zahájíme resuscitaci podle toho, zda jde o dospělého postiženého nebo dítě: Resuscitace u dospělých Je třeba zmínit, že postup resuscitace je fyzicky náročným, a proto by se měli zachránci, kteří resuscitaci provádějí střídat po dvou minutách v nepřímé masáži srdce a umělém dýchání. Máme-li k dispozici resuscitační pomůcky například resuscitační masku (viz obr.) nebo ruční dýchací vak (viz obr.), použijeme je, výrazně nám ulehčí resuscitaci a provádění umělého dýchání. Resuscitace u dětí Pozor při resuscitaci u dětí: U dětí vždy vdechujeme při umělém dýchání menší objem vzduchu, nežli je tomu u dospělého postiženého. Resuscitaci, respektive stlačování hrudní kosti provádíme pouze dlaní jedné ruky . Jsme–li profesionální zdravotníci, můžeme resuscitovat v poměru 15 stlačení hrudní kosti ku 2 umělým vdechům. Pro laiky – tedy nezdravotníky však platí stále závažně poměr 30 stlačení ku 2 umělým vdechům. Shrnutí rozdílů v prováděné resuscitaci podle kategorie postižených U dospělých zahájíme resuscitaci 30 stlačeními hrudní kosti a poté 2 umělými vdechy a stále střídáme tuto frekvenci dokola, dokud nedorazí vozidlo Záchranné služby. Zatímco u dětí nejprve zahajujeme resuscitaci 5 umělými vdechy následované 30 stlačeními hrudní kosti a pak 2 umělými vdechy, dále se pak pokračuje v kombinaci 30 stlačení hrudní kosti (15 stlačení hrudní kosti pokud resuscitaci provádí profesionální zdravotník) ku 2 umělým vdechům, a to po dobu asi jedné minuty. Poslední výzkumy navíc ukazují, že lze užít metodu resuscitace i bez použití umělého dýchání, kdy provádíme jen nepřímou masáž srdce trvalým stlačováním. Tuto možnost je možné použít v případech, kdy zachránce odmítá provádět umělé dýchání (např.z estetických a nebo osobních důvodů), jako alternativa klasické KPR resuscitace! Alergická reakce a anafylaxe Alergická reakce je akutní stav mnohdy natolik závažný, že vyžaduje první pomoc ihned na místě vzniku a často kombinovanou s okamžitou lékařskou první pomocí. Jedná se o stav, který vzniká na podkladě vystavení postiženého organismu působením alergenu (léky, vosí nebo včelí bodnutí, apod.) a kdy s pokračujícím trvajícím působením tohoto alergenu na organismus dochází k vzniku alergické reakce. Reakce vzniká vlivem přecitlivělosti organismu, kdy se do těla začínají vyplavovat škodlivé látky způsobující poškození buněk a změny v činnosti funkce orgánů v těle. Stav je závažným a v některých situacích (prudká silná anafylaxe) i život ohrožujícím stavem. Příznaky alergické reakce Náhle vzniklé pupínky na rukou a nohou (kopřivka), pupínky mohou silně svědět, pokud byl postižený bodnut hmyzem, např. včelou nebo vosou, apod., pak je místo bolestivé a pálí. Anafylaxe Postiženému se zcela náhle objevila vyrážka na rukou, nohou a případně i na obličeji, cítí se malátný, může mít dokonce zimnici nebo třes celého těla, může se mu špatně dýchat a polykat. Puls je rychlým a málo hmatným, po těle se objevuje pot, může docházet k otokům jazyka nebo očních víček. První pomoc alergické reakce Postiženého uložíme do polohy vpolosedě a zeptáme se jej, zdali se léčí s alergiemi. Pokud ano, pak mu okamžitě podáme jeho lékařem předepsané léky, nejčastěji se podává Zyrtec, Zodac, Claritine, Dithiaden a jiné, které jsou určeny pro spolknutí. Anafylaxe Postiženého uložíme vleže naznak, zvedneme mu dolní končetiny asi o 30 stupňů výše. Pokud má postižený u sebe léky na alergii pro případ závažné reakce – anafylaxe, tedy řečeno krize (pohotovostní balíček: u lidí, léčících se s silnými alergiemi lékaři předepisují injektory – pera obsahující jehlu a lék Adrenalin, který se jim při prudké alergické reakci aplikuje do svalu na stehně) podáme mu je ihned. Nemá-li postižený tento balíček při sobě a nebo pokud jsme už předepsané léky podali, pak okamžitě přivoláme Záchrannou službu a do jejího příjezdu kontrolujeme stav postiženého a dýchání, při zástavě srdeční činnosti okamžitě zahajujeme resuscitaci. 
Postiženého ošetřujeme vždy v poloze vleže. Dbáme na to abychom mu svým počínáním nezpůsobovali zbytečné bolesti, pokud došlo ke zlomenině končetiny a vyčnívá úlomek kosti navenek nebo je poškozená kůže (otevřená zlomenina) – pak místo kryjeme sterilním krytím, poté postiženou končetinu znehybníme pomocí dlahy, kterou přiložíme přes místo které postižený udává jako bolestivé a sousedící části postižené končetiny-případně část těla. Nemáme-li k dispozici dlahy, pak je možno použít v nouzi trojcípý šátek, pomocí kterého svážeme zlomenou končetinu ke zdravé. Následně kontrolujeme stav postiženého až do příjezdu záchranné služby.
Jako první je třeba postiženou končetinu zdvihnout nad úroveň srdce, to znamená nad úroveň hrudníku a pokud v ráně nejsou cizí předměty, například sklo nebo jiné předměty, pak ránu stiskneme přímo svojí holou rukou tak, že dlaní stlačíme krvácející místo (obr.) a druhou rukou poté ránu zakryjeme pohotovostním obvazem č. 4 – tlakovým obvazem. Pokud krvácení i po zakrytí rány stále pokračuje. Pamatujte také, pokud jsou v ráně zaklíněny cizí předměty, například sklo nebo úlomky, pak je možné tyto předměty vyjmout a pomocí tlakového obvazu zakrýt ránu.
Následně postiženého uložíme na zem, tj. do polohy vleže a na znak a kontrolujeme puls na krční tepně. Je-li puls rychlý a málo hmatným – tedy slabým a postižený je navíc opoceným, pak je riziko rozvíjejícího se šokového stavu. V tomto případě je třeba postiženému okamžitě zvednout končetiny asi o 30–40 cm výše (obr.) a stále kontrolovat dýchání a puls, pomocí kterého kontrolujeme srdeční činnost. Pokud dojde k zástavě srdeční činnosti, okamžitě zahajujeme neodkladnou resuscitaci podle stanovených postupů o resuscitaci (viz. kapitola o zástavě srdeční činnosti).
První pomoc provádíme přímo na místě události, to znamená tam, kde postižený leží. Nepřemísťujeme ani jej neodnášíme na jiné místo, pokud to vysloveně není nutné z hlediska jeho a naší bezpečnosti (například hrozící požár, výbuch, apod.). Jako první je třeba postiženého uložit do stabilizované polohy na boku tak, aby nedocházelo k zapadání kořene jazyka a tím omezení průchodnosti dýchacích cest.
Spočívá především ve včasném zahájení umělého dýchání a to dříve, než-li dojde k zástavě srdeční činnosti vlivem dušení. Umělé dýchání provedeme tak, že postiženému zakloníme hlavu a okamžitě vyčistíme ústa postiženého například kapesníkem, a to tak, že ukazovák a prostředník ruky zachránce zabalíme do kapesníku a poté těmito prsty (krouživými pohyby v ústech postiženého) provádíme vyčištění ústní dutiny.
V takovouto chvíli musí jít všechny úkony první pomoci takříkajíc „ráz na ráz“. Nejprve je třeba postiženého otočit na záda a umístit ho na tvrdou podložku (na holou zem), poté je třeba obnažit hrudník a provézt záklon hlavy. Křikem přivolejte pomoc a další zachránce.
Poté již zahajujeme samotnou resuscitaci tak, že poklekneme vedle hrudníku postiženého z jedné strany a vyhledáme střed hrudní kosti. Toto místo leží mezi oběma prsními bradavkami a na toto místo poté přiložíme své překřížené ruce a začneme se stlačováním hrudní kosti, asi do hloubky 5 cm a to rychlostí 100 stlačení za jednu minutu. Tato rychlost odpovídá přibližně dvěma stlačení za sekundu. Po odpočítání 30 stlačení provedeme 2 umělé vdechy do úst postiženého, následně opět provádíme 30 stlačení hrudní kosti a poté opět 2 umělé vdechy. Tento postup opakujeme stále a to dokud na místo nedorazí výjezdová skupina Záchranné služby, která převezme postiženého do své péče a bude v resuscitaci pokračovat.
Poté již zahajujeme samotnou resuscitaci tak, že nejprve provedeme 5 umělých vdechů do úst postiženého dítěte, a to v menším objemu vzduchu než-li u dospělého postiženého. Poté poklekneme vedle hrudníku postiženého z jedné strany a vyhledáme střed hrudní kosti. Toto místo leží mezi oběma prsními bradavkami a na toto místo poté přiložíme svoji jednu ruku a započneme se stlačováním hrudní kosti asi do hloubky asi 3 cm a to rychlostí 100 stlačení za jednu minutu. Tato rychlost přibližně odpovídá přibližně dvěma stlačení za sekundu. Po odpočítání 30 stlačení provedeme 2 umělé vdechy do úst postiženého, následně opět provádíme 30 stlačení hrudní kosti a poté opět 2 umělé vdechy.
