Orientace v mapě, buzola
Světové strany
Základním dovedností pro orientaci je znalost světových stran. Rozlišujeme 4 základní světové strany a to: východ, západ, sever a jih. Východ je na té straně, kde vychází Slunce. Přesně na opačné straně je západ, tedy strana, kde Slunce zapadá. Pokud se postavíte tak, že po pravé ruce máte východ a po levé ruce máte západ, pak čelem k vám je sever a za zády máte jih.
Dále jsou 4 směry vedlejší: severovýchod, severozápad, jihovýchod a jihozápad. Tyto směry vyplňují prostor mezi základními světovými stranami. Například severovýchod leží přesně uprostřed severu a východu.
Pro směry se často používají zkratky podle prvních písmen názvů směru (např. J-jih, SV-severovýchod). Často se však používají anglické zkratky, kde
E - Eastern, východ
W - Western, západ
N - North, sever
S - South, jih
Všimněte si, že jak v českých zkratkách, tak v anglických zkratkách se vyskytuje písmeno S. Bohužel jednou značí sever a jednou značí jih (south), proto je vždy nutné podle ostatních písmenek zjistit, z jakého jazyka jsou zkratky použity. Mohlo by se vám lehce stát, že byste při cestě na S jako sever skončili v Itálii.
Světové strany se znázorňují pomocí čtyřcípé hvězdy (směrové růžice), kde každý cíp reprezentuje jednu světovou stranu. Uprostřed mezi sousedícími hlavním světovými stranami jsou menší cípy pro vedlejší směry. Okolo hvězdice je úhlová stupnice pro určování azimutu. Stupnice začíná na severu (0 stupňů) a po směru hodinových ručiček pokračuje přes severovýchod (45°) na východ (90°), jih (180°) atp. Stupnice končí opět na severu, takže 360° splývá s hodnotou 0°.
b) Co dělat pokud nemáme buzolu?
V tomto případě nám může pomoci poloha sluníčka. Pokud je ráno, tak sluníčko je na východě. V poledne je slunce na jihu a večer na západě. Přesněji lze sever určit za pomocí ručičkových hodinek. Hodinky natočíme tak, aby malá ručička směřovala ke slunci. V polovině úhlu mezi ručičkou a dvanáctkou (v létě jedničkou) se nachází sever. V létě se sever odvozuje od jedničky kvůli letnímu času (posun o jednu hodinu).
c) Co když nesvítí sluníčko?
V takovém případě je nutné se spoléhat na méně přesné způsoby. Například vstup kostela bývá až na výjimky orientován na západ. Bohužel jen málo kostelů se nachází v hustém lese. V lese nám mohou pomoci lišejníky, které rostou více na severních stranách stromů a kamenů.
d) Co když je noc?
Pokud jsou vidět hvězdy a znáte alespoň souhvězdí Velký vůz, máte vyhráno. Když vezmete vzdálenost zadního kola Velkého vozu a prodloužíte vzdálenost čtyřikrát, pak naleznete Severku (Polárku). Ano, její jméno nelže a je téměř přesně na severu.
e) Co když je temná noc, že nevidím ani na krok?
V tom případě můžete jen litovat, že jste si nevzali buzolu a baterku.
Orientace v mapě
Když vybalíme mapu z obalu, tak ji nejdříve natočíme tak, aby texty na mapě měly správnou orientaci, takže je lze bez problémů číst. Na naprosté většině map je sever umístěn na horním okraji mapy. V případě, že jsou světové strany v mapě orientovány jinak než obvykle, bude toto znázorněno směrovou růžicí v některém z rohů mapy. Pokud se vám dostane do rukou některá ze starých trpasličích map (podobně jako Bilbovi Pytlíkovi), tak si musíte uvědomit, že u horního okraje takové mapy je východ.
Na téměř každé mapě je v jednom z rohů uvedeno měřítko, které udává v jakém poměru jsou rozměry na mapě a v reálném světě. Například mapy od Klubu českých turistů mají měřítko 1:50 000, to znamená, že 1 centimetr na mapě je 50 000 centimetrů ve skutečnosti, což je 500 metrů - 0,5 km.
Některé mapy jsou rozděleny pravidelnou sítí přímek vedoucích od severu k jihu a přímek vedoucích od východu na západ. Tyto přímky jsou od sebe odděleny nějakou význačnou vzdáleností (například v mapách od Turistů je vzdálenost mezi přímkami rovna 1 km).
Reliéf krajiny se do map zakresluje pomocí vrstevnic, což jsou čáry spojující místa se stejnou nadmořskou výškou. Výškový rozdíl mezi dvěma vrstevnicemi bývá 10 m, pro snadné zjištění nadmořské výšky se vrstevnice každých 50 výškových metrů značí tlustší čárou, u které je poznámka o nadmořské výšce dané vrstevnice. Samozřejmě v některých mapách mohou být vrstevnice značeny jiným způsobem. Díky vrstevnicím můžete krásně zjistit, jak velký kopec budete muset překonat. Na místech s velkým převýšení jsou vrstevnice blízko sebe, v místech s mírným svažováním jsou vrstevnice uváděny řídce.
Další nutnou schopností při práci s mapou je orientace v mapě. Jedním z nejlepších vodítek jsou vesnice, hrady, zříceniny nebo rozcestí, protože se jedná o objekty, které nelze snadno zaměnit s jinými. Dalšími významnými body jsou silnice (zvláště křižovatky), stromy, osamělé domy, křížky, rybníky, začátky lesů a mýtin.
A to hlavní na závěr: nikdo a nic není bez chyb, proto bezhlavě nespoléhejte na vše, co je v mapě udáno. Uvědomte si, že některé mapy mohou být desítky let staré a za deset let se toho může spousta změnit: les je vymýcen, mýtina zarostlá, rybník vypuštěn, domy pobořeny a stromy pokáceny. Nejlepší radou pro používání mapy je tedy: hlavně používat zdravý rozum!
Buzola a určování azimutu
Hlavní součástí kompasu je magnetická střelka, která se stále natáčí tak, aby byla natočena směrem na sever. Princip funkce kompasu je následující. Celá zeměkoule se chová jako veliký magnet s jedním pólem na severu a s jedním na jihu. Jistě jste si někdy hráli se dvěma magnety a víte, že s magnety pohybuje neviditelná síla. Obdobná síla otáčí i střelkou kompasu. Z toho vyplývá i omezení funkčnosti kompasu. Aby se střelka snadno otáčela, musíte buzolu držet ve vodorovné poloze. Pokud je v blízkém okolí kompasu nějaký magnet (například jiný kompas), kovová konstrukce nebo nějaká elektronika, pak se může střelka chovat téměř náhodně. Proto když máte podezření, že by mohlo být určování severu ovlivněno, zkuste měření zopakovat na jiném místě (stačí se posunout o několik metrů). V případě, že vám pokaždé střelka směřuje na stejné místo, jste za vodou. Jinak se přemístěte ještě o pár metrů dále. Pokud se vám stále nedaří uspokojivě určit sever, odložte všechny věci z kapes, odložte i baťoh, protože v něm můžete mít třeba zmagnetizovaný hrníček na čaj. Pokud se vám ani tak nezdaří sever určit, požádejte někoho jiného, protože vám asi není souzeno sever určovat.
Buzola je jedním z řady vynálezů chrudimského rodáka Josefa Ressla. V podstatě se jedná o rozšíření kompasu mechanizmem pro určování azimutu. Buzola je složena ze dvou částí:
- kotouče, na kterém je umístěna úhlová stupnice
- pevné části se střelkou; tato část často obsahuje lupu a stupnice s různými měřítky.
Určování azimutu na mapě
Pro určení azimutu místa na mapě musíme nejdříve umístit střed buzoly na místo, ze kterého chceme azimut určovat. Šipku na pevné části nastavíme tak, aby směřovala na místo, jehož azimut chceme změřit. Kotouč nastavíme tak, aby sever na kotouči (hodnota 0°) směřoval na sever na mapě. Nyní můžeme odečíst azimut.
Př.: Určete azimut z Puklic do Luk n. J.
Střed buzoly umístíme na symbol zámku v Puklicích. Pevnou část buzoly nastavíme tak, aby šipka směřovala na Luka. Kotouč nastavíme tak, aby rysky na kotouči byly vodorovné s přímkami ze severu na jih, a aby začátek stupnice byl na severu. Nyní můžeme odečíst hodnotu azimutu (62°).
Buzolu umístíme do vodorovné polohy. Pevnou část natočíme tak, aby šipka směřovala na cíl. Kotouč natočíme tak, aby severní část střelky splývala s hodnotou 0° na stupnici. Azimut odečteme běžným způsobem (120°).