Výprava Utajení 2024
Konec září za námi, a to je důvod vydat se na výpravu, ale ne tak ledajakou, nikdo z nás totiž nevěděl, kam se vlastně půjde. Sešli jsme se v pátek 27.9.2024 u nás na skautovně, skoro všichni ze sedmičky, ale než cokoliv začalo, museli jsme rozluštit šifru, díky které jsme získali další indicie k naší tajné misi. S těmi jsme se vydali směrem na Zárybník, a následně k obci Bošice, kde nás čekala hra, která spočívala v získání dokumentu, a to bez zpozorování strážnými. Úkol moc složitý nebyl, neboť strážní byli jen dva a okolí zajišťovalo přírodní krytí. Po jeho získání jsme se vrátili zpět na skautovnu a rozhodli se, že tady dnes přenocujeme. A co bylo v tom záhadném dokumentu? Mapa a informace o autobusu který nás zítra poveze z Kouřimi do místa určení, a také nadpis „seznam věcí“, které si máme vzít s sebou, ale samotný obsah seznamu chyběl, takže si každý musel zabalil to, co považoval za důležité. A teď už nic nebránilo tomu abychom se navečeřeli a šli v poklidu spát.
V sobotu ráno jsme se vydali na autobusové nádraží a určeným autobusem vyrazili směr Sázava. Ale až tam jsme nedojeli. Vystoupili jsme v Nechybě a vydali se dle instrukcí ze získané mapy směrem k vrcholu Strážiště. Bohužel nám v cestě bránilo 
minové pole, které jsme museli zdolat jen za použití poloviny celkového počtu nohou, což vypadalo dosti komicky, jelikož se tam objevili batohy ověšení nosiči, jednonozí skokani a tak podobně. No, zvládli jsme to a tak jsme si mohly dát svačinu. Další část cesty nás už vedli sami kluci. Pokračovali jsme po zelené značce až ke Kamennému vrchu, a tam si uvařili oběd, po kterém jsme pokračovali směr Kouřim. Ale zase tak jednoduché to nebylo. Kluci si museli vyrobit nosítka a transportovat zraněného po určené a dosti dlouhé trase. Zvládli to skvěle a za odměnu je čekala před Bulánkou taková lehká zkratka plná houštin, potoků, kopců a k tomu i divoký, bodavý hmyz. Po rychlém překonání těchto nástrah jsme se dostali až k hájence Ostrák, což znamenalo, že náš cíl už není daleko. Když jsme dorazili k zámkům Diblíkov a Molitorov, začalo se smrákat, ale to nám nebránilo pokračovat v cestě. Když jsme se konečně dostali až na skautovnu, rychle jsme se najedli a šli spát.
V neděli jsme si trochu přispali, ale když už jsme konečně vylezli ze spacáků, vydali jsme se na starou Kouřim a vyzkoušeli si morseovku signalizovanou praporky. Prošli jsme kolem Libušina jezírka a vrátili se, uvařili si obídek, zahráli si několik her a rozešli se k domovům. To bylo vše z naší podzimní výpravy a už se těším na další dobrodružství, Kiri.
https://www.rajce.idnes.cz/stopa-kourim/album/podzimni-vyprava-2024
