Tábor 2019
Opět po roce se naše „Údolí světlušek a ticha“ probouzí k životu. Vynášíme podsady, stavíme stany, umývárny a uklízíme kuchyň. A tím začíná náš letošní tábor. Mohl bych zde popsat několik stránek, ale to není potřeba. To podstatné zůstává v nás, v zážitcích a vzájemném porozumění. Již nyní můžu říci, že čtrnáct dnů je velmi krátká doba na to, abychom stihli vše, co jsme si naplánovali, ale i tak jsme se nezastavili.
Skoro každý den trávíme na palubě pirátské lodi v honbě za pokladem, prožíváme různá dobrodružství na souši i na moři a díky společnému úsilí se nám daří najít mapu, díky které jsme dosáhli vysněného cíle. Budujeme pohraniční opevnění a mobilizujeme armádu stejně, jako tomu bylo v roce 1938 a seznamujeme s historií naši země. Také se pokoušíme uniknout z Černobylu po výbuchu jaderného reaktoru a to není zdaleka vše.
Plníme si táborové povinnosti, kdy se každý den střídáme po oddílech ve službě. Pomáháme v kuchyni, myjeme nádobí a dohlížíme na klidný průběh každého dne. Ráno zpíváme skautskou hymnu při vztyčování státní vlajky a večer se loučíme s prožitým dnem. Nezanedbáváme ani oddílové činnosti. Plníme různé výzvy, učíme se životu v přírodě a povídáme si o její ochraně. Hrajeme spoustu her, sportujeme a nechybí ani ranní rozcvičky. Ale tím nejkrásnějším jsou společné chvíle u táborových ohňů, kdy v doprovodu kytar zpíváme naše oblíbené písničky a nostalgicky hledíme do plamenů. Tábor je událostí, kdy si spousta lidí uvědomí, co je to Junáctví, a proč tady s námi vlastně jsou. A to je ten správný čas, pozvat některé z našich členů ke slibovému ohni.
Vám všem moc děkuji za tu nádhernou atmosféru, za obětavost a hlavně za to, že jsem tyto chvíle mohl prožít s Vámi, Kojot.
