Tabor 2018
…Římané se vydali na pochod, řekl Druid. Jsme poslední Galská vesnice, kterou si ještě César nepodrobil. Musíme se připravit. Asterixi, Obelixi, budete mít spoustu práce…
A tak začíná náš skautský tábor l. p. 2018. Nebudu se tady moc rozepisovat, neboť některé věci nelze vyjádřit slovy, jsou to chvíle, které máme v sobě, a které si budeme dlouhou dobu pamatovat. Takže stručně.
Celotáborová hra byla na motivy Asterixe a Obelixe, kdy galům záhadně zmizel druid a tak nemohli uvařit kouzelný lektvar. Za pomoci nás všech jsme postupně sbírali jednotlivé ingredience a na závěr se nám podařilo lektvar uvařit, což nám pomohlo vyhnat Césara z Galie a zůstat svobodnou zemí. Díky krásným kostýmům a ochotě těch starších se nám podařilo navodit opravdu pohádkovou atmosféru.
Ale tábor není jenom o CTH. Společně jsme měli spoustu dalších aktivit. Hráli jsme hry, chodili na výpravy, kdy nesmím opomenout návštěvu města Vlašimi, kde jsme si dali oběd, zmrzlinu a následně jsme všichni usnuli na čerstvě posekané trávě v zámecké zahradě. Naštěstí nás nikdo nevyhodil. Rovněž jsme se věnovali oddílovým aktivitám, kdy jsme plnili odborky, drnkali na kytaru, nebo se věnovali rukodělným pracím. Samozřejmě nechyběla Junácká symbolika, kdy jsme si večer u ohýnku četli z naší historie.
A jak probíhal ten náš táborový život? Jako každý rok, budíček v 7:00 hod, večerka ve 21:30 hod, pětkrát denně strava a zde se musím zastavit, neboť naše táborová kuchyně by mohla aspirovat na „mišelínskou“ hvězdu. Taková domácí svíčková, nebo řízečky z čerstvého vepřového, to nemělo chybu. Každý den měl jeden z oddílů službu, což znamená práci pro celý tábor. Chodili jsme pro pečivo, pomáhali v kuchyni, topili v kamnech a tak nějak zajišťovali chod celého dne i celé noci, abychom mohli v klidu spát. Další nedílnou součástí našeho táborového života jsou večerní ohně. Ty slavnostní byli tři. V krojích jsme se společně sesedli do kruhu, koukali do plamenů, hrály a zpívali naše oblíbené písničky a hodnotili doprovodný program, který jsme si dle zadání připravili. Jak vidíte, těch pár dnů uteklo jako voda a to v klidné a pohodové atmosféře, za což patří mé poděkování všem vedoucím, činovníkům, rodičům a ostatním dospělákům z našeho střediska, protože bez společného úsilí, by to prostě nešlo, Kojky.